Ze slohových sešitů

Třeťáci a jejich zvířátko

V hodině čtení se děti seznámily s příběhem Kulda ve světě od spisovatelky Dagmar Lhotové. Hrdinové tohoto příběhu měli vymyslet nějaké povídání plné dobrodružství, ukázat, kdo dokáže dobře popustit uzdu své fantazie. Tak i děti ze 3.B začaly vymýšlet své příběhy nejen ve škole, ale i doma. Příběhy plné dobrodružství, legrace nebo v podobě komiksu. Všem se moc povedly. Předkládáme na ukázku.


Tomáš Přikryl	František Trochta	Marek Ohryzek	Jakub Smilek Bára Maštalířová	Tereza Maštalířová

Alžběta Doležalová	Nikola Zbranková	Karolína Smilková	Nikol Nevolová	Františka Šťastná

Lukáš Vraník	David Medved	Jindřich Vodák

Denisa Čotková, 17. 12. 2009

Na přehradě Bystřička

Žáci pátých tříd se v rámci ekologické výchovy zúčastnili v říjnu 2009 exkurze na přehradu Bystřička. V hodinách jazyka českého napsali tuto slohovou práci.

Renáta Haschková, 10. 11. 2009

700 let města Vsetína

Jak se žilo před 700 lety na Vsetíně, Ruth Grenarová, 9.B 2008

Má nejmilejší písnička

Mám jednu, jedinou, ale nejkrásnější ze všech. Poprvé jsem ji uslyšela, když mi bylo 10 let. Hrála mi ji má paní učitelka hudby, abych věděla, jak bude vypadat, až se ji naučím sama hrát. Jmenuje se Sen.
A opravdu. Při poslechu tonů a trylek tvořící krásnou melodii vám nic jiného nezbývá, než snít. Její melodie je skoro nevypočitatelná, ale přesto lehká a jasná. Učila jsem se ji dlouho. Jak je známo, trpělivost přináší růže, a tak jsem si i já svou nejmilejší písničku naučila.
Vzpomínám, jak jsem ji poprvé hrála mamince.
"Tak začni, nemůžu se dočkat,“ pobízela netrpělivě.
"No jo. Vždyť hraji,“ odpověděla jsem a začala. Při prvním doteku o klávesy už maminka neexistovala. Jen já a nástroj, který umožňuje projít do světa hudby. Hrála jsem dlouho. Se všemi repeticemi a ozdobami, které mě jenom napadly. Když jsem dohrála, bylo v pokoji ticho. To napětí bylo jasně cítit.
"To bylo nádherné,“ zvolala maminka: "Už je vidět, že ta léta dřiny k něčemu byla.“
"Jsem polichocena,“ odpověděla jsem vznešeně.
Jako vždy mi přišlo, že jsem hrála chvilku. Jen chviličku a už byl konec. Ale tak je to vždycky. A tak jako před lety ještě dnes si svou nejmilejší zahraji. Bohužel ne tak často, jak bych ráda.

Hana Galdová, 9. A, 2008

Sázení stromů

Chystáme se sadit stromy,
posloucháme CD-romy.
Akce to bude veliká,
špatně se nám polyká.

Budete třeba kopat jámy,
možná najdem staré krámy.
I když bude zima
zahřeje nás klima.

Přicházejí hosté,
je to přitom prosté,
zasadíme stromy,
zahrabeme jámy.

Teď se všichni rozejdou,
za pár let se zas sejdou.
Dáme stromům trochu vody,
za pár let budeme mít plody.

Petr Schön+Tomáš Mičunek, 8.A, 2007

Ilustrace českých pověstí

Jakub Maček, 6.A, 2007

Naučný program "Seiferos"

Velmi zdařilou školní akcí byla návštěva pracovníků z areálu dravců Seiferos v Lednici, kteří s sebou přivezli 24 ptačích druhů, většina z nich spadá do kategorie kriticky ohrožených. Naučný program byl zpestřený loveckými ukázkami dravců. Každý žák měl možnost si pohladit například výra, v minitestu znalostí jednou z výher byl přílet dravce na svou vlastní ruku.
Jak akci vnímali žáci 5. ročníku? Nahlédněme do jejich slohových sešitů.

září 2006

Hrajeme divadlo

Do hodiny literárné výchovy jsme dostali úkol rozdělit se po třech do skupin a připravit dramatizaci bajky Vlk a beránek. Některé skupiny si vzaly i kostýmy, jiní použili legrační grimasy. Byla to zvláštní hodina, všichni se připravili. Měli jsme radost, protože jsme ukázali, co v nás je. Nejlepší trojice potěšila také děti z 1. stupně a zahrála bajku v 1.A a v 1.B, kde sklidila velký úspěch. Tento dobrý nápad bychom si mohli někdy zase zopakovat a zahrát si i jiné bajky.

Žáci 6.A, 2005

Chvála knize

Kniha? Kniha se přece nedá popsat několika slovy. Zkuste se nad tím zamyslet. Vždyť kniha je vším. Kniha může dát i vzít. Kniha je pomyslnou zlatou branou do světa, který může vypadat jako ten náš současný, ale přece není stejný. To, co je napsáno v knize, může, ale nemusí, být pravda, že? Kniha je tu od toho, abychom si z ní brali ponaučení, aby nám poskytla požitek z toho, že jsme najednou někým jiným, např. obdivovaná popová hvězda na vrcholu slávy nebo princezna vysvobozená záhadným princem či egyptským faraonem.
Každý se může v knize najít. Nemyslíte? V knize se můžete ztotožnit s hrdinou, který dokáže to, na co nemáte. A když se nám něco nelíbí, tak prostě knihu zavřeme. Jak prosté. Právě pro tuto vlastnost knihu tolik miluji. Zavzpomínejte, prosím, kdy jste naposledy využili tuto bránu a unikly z tohoto světa.
A jsme na tenkém ledě. Někteří s láskou vzpomenou na maminčinu četbu před spaním, jiní na sbírku komiksů nebo se vám vybaví F.L.Věk, kterého jste museli povinně přečíst. Pro mě je kniha únikem do světa fantazie, jež nemá hranice. Do světa, jenž nemá hranic. Tak co? Pochopili jste mě? Pak všeho nechte, běžte si tuto fantazii napsanou na papíře půjčit.

Úvaha, Jiřina Kachtíková, 8. roč. 2003