Dějepisný sešit

RAF - prezentace

"Chyťte prase pravěkými zbraněmi"

Projektový úkol - 6. ročník
Vyrobit pravěkou zbraň pouze pomocí přírodnin. Následně v hodině dějepisu jsme vyzkoušeli, komu se bude na lovu dařit.

Zápisy

Zápisy z výuky dějepisu
Dějepis na internetu
Dějepisné sešity žáků paní učitelky Furyové

Kateřina Veliká - ukázka žákovského referátu

Zatímco ve Francii a jiných evropských zemích politický život ovlivňovaly milenky panovníků, v Rusku v 18. století naopak do politiky čas od času zasahovali milenci panovnic. Tento trend vyvrcholil v době vlády carevny Kateřiny Veliké.

Jekatěrina II. Veliká (1729-1796) původním jménem Sofie Frederika byla dcerou nemajetného protestantského německého knížete. Po sňatku s následníkem ruského trůnu Petrem III. přestoupila na pravoslavnou víru.
Kateřinino manželství s podivínským následníkem nebylo vydařené a otcem jejího syna Pavla se pravděpodobně stal hrabě Saltykov.

Car Petr III. se ujal vlády roku 1762, ale půl roku stačilo Kateřině, aby jej s pomocí oddaných gardových důstojníků a dvorních rádců připravila o trůn i o život. Využila neoblíbenosti svého manžela mezi dvořany a k prosazení vlastních záměrů využívala vlivu kancléře Rjumina a svých četných milenců.

V zahraniční politice navázala na Petra I. Velikého a pokračovala s výboji proti Polsku a Turecku, jejichž výsledkem bylo obsazení severního pobřeží Černého moře a Krymu a získání nového území při dělení Polska.

Ve vnitřní politice dále upevňovala samoděržaví (absolutistickou vládu). Všemožně posilovala armádu, neodstranila však surové zacházení s vojáky. S velkým halasem zřídila komisi pro vypracování nových zákonů, všemi způsoby však prohlubovala nevolnictví. Základy říše otřáslo během války s Tureckem Pugačovovo rozsáhlé povstání v letech 1773–1775, které však bylo potlačeno.

Carevna dbala o vzdělání vyšších vrstev, založila několik desítek akademií a škol, prosadila zavedení obecných škol ve městech. Osobně se účastnila kulturního života, v Petrohradě nechala postavit množství honosných staveb.

Zdroj informací:
Bělina P., Fidler J., Osudové ženy. Praha: Fragment, 1996. ISBN 80-857668-11-9.

Helena Galdová, VIII.A
leden 2007